Moje cesta k šité krajce vedla oklikou přes krajku
paličkovanou. Jako majitelka několika párů paliček a herdule jsem se přihlásila
(před mnoha lety) do kurzů pořádaných Školským ústavem umělecké výroby. Naneštěstí
bylo tolik zájemkyň (a zájemců), že jsem se dostala do pořadníku s čekací
dobou několika let. Čekání na zařazení do kurzu jsem si krátila – jak jinak –
samostudiem paličkování. Když konečně nadešel kýžený okamžik a ze Školského
ústavu umělecké výroby mě pozvali do kurzu paličkování (základů), uměla jsem
sama dost. Jako náplast mi tedy nabídli kurzy šité krajky. Vůbec jsem
netušila, o co se jedná, ale řekla jsem si „krajka jako krajka“ a vrhla se na
to. Tenkrát by mě ani ve snu nenapadlo, jak mi šitá krajka učaruje.
Šitá krajka má,
alespoň z mého pohledu, kromě své krásy i nemálo výhod. Materiál i
nástroje lze koupit v kterékoli galanterii, rozpracované dílo lze vměstnat do kabelky a krátit si šitím krajky
každou volnou chvilku, např. v čekárně u lékaře. Hotovou krajku není nutné
škrobit a lze ji bez obav prát.
Janina
Žádné komentáře:
Okomentovat